Hudbu severního Německa reprezentuje „velké“ preludium Nicolause Bruhnse, dánsko-německého skladatele, houslisty a varhaníka. Dílo má pět částí, v nichž se střídá volná forma, tzv. stylus phantasticus, s přísnou formou fugy. Ve druhé volné části můžeme slyšet, jak technika houslové hry proniká i do varhanní hudby.

Tvorba Johanna Sebastiana Bacha je v programu zastoupena třemi chorály a fugou ze slavné sbírky Umění fugy. Všech čtrnáct fug – Bach je označuje jako Contrapunctus – vychází z jediného základního tématu, které skladatel mistrně rozvíjí a variuje. Poslední fuga je trojnásobná: nejprve zazní fuga na hlavní téma, poté pohyblivější druhá fuga, která zároveň přejímá téma první. Třetí téma začíná čtyřmi tóny B–A–C–H, což je tzv. hudební kryptogram. Tato fuga se rozvíjí jako čtyřhlasá a následně se jednotlivá témata proplétají, až se skladba náhle přeruší – zůstala nedokončena. Pravděpodobně měla obsahovat ještě čtvrté téma. Bachův syn Carl Philipp Emanuel k nedopsanému konci připojil poznámku:
„Na tomto místě, kde je v kontrasubjektu jméno BACH, tvůrce zemřel…“
Fuga zazní v tomto nedokončeném stavu. Obvykle se po jejím doznění hraje chorál „Vor deinen Thron tret’ ich hin“.

V posledních hodinách života si Bach nechal od jednoho ze svých žáků přehrát chorál „Wenn wir in höchsten Nöten sein“ („Když jsme v nejvyšší nouzi“). Uvědomil si, že na melodii tohoto chorálu lze zpívat i text „Vor deinen Thron tret’ ich hin“ („Před Tvůj trůn předstupuji“). 

Na koho se můžete těšit?

Vstupné?